Infekční mononukleóza

Infekční mononukleosa může být závažným onemocněním a to především u dospívajících nebo mladých dospělých. Infekční proces je způsoben virem Epstein-Barrové /EBV/. EBV je jeden z nejrozšířenějších virů, který infikuje více než 90% populace, rozšiřuje se nakaženými slinami např. při líbání nebo kapénkovou nákazou. Do organismu virus pronikne často již v dětství, aniž by vyvolal jakékoliv příznaky onemocnění. Aktivaci viru může způsobit stres, snížení imunity nebo nervové vyčerpání.

Infekce EBV vede k celoživotnímu nosičství a první setkání s tímto virem je u části infikovaných spojeno s rozvojem infekční mononukleosy. Inkubační doba trvá v průměru 5 až 7 týdnů.

Z prozatím nejasných důvodů probíhá infekce získaná v dětství obvykle bezpříznakově nebo jen s lehkými příznaky. Procento pacientů s projevy akutní infekce v období dospívání a u mladých dospělých výrazně vzrůstá. Primární EBV infekce získaná ve středním věku nebo u starších dospělých vede vzácně k silné imunitní reakci, která může být příčinou neobvykle závažné a dlouhotrvající horečky a dalších příznaků podobných žloutence. V méně rozvinutých zemích s početnými rodinami a nižší hygienickou úrovní se infekce EBV rozšíří zpravidla do věku 4 let.

Typický obraz infekční mononukleosy zahrnuje horečku, bolesti v krku a zvětšení mízních uzlin, mohou se vyskytnout také jiné potíže- zvětšení sleziny a jater, žloutenka, vyrážka. Často těmto příznakům předchází 3 až 5 denní stadium s nespecifickými symptomy jako jsou bolesti hlavy, neklid, bolesti svalů, ztráta chuti k jídlu.

Pro infekční mononukleosu svědčí pozvolný vzestup teploty s narůstajícími polykacími potížemi, zarudnutí a prosáknutí hltanu a mandlí. Mandle bývají i značně zbytnělé (v některých případech mohou až působit dýchací potíže) s povláčky až souvislými povlaky. Při přítomnosti všech tří charakteristických příznaků je onemocnění snadné rozpoznat, ale u některých pacientů se jeden z příznaků vyskytuje s výraznou převahou a ostatní jsou více či méně potlačeny nebo se dokonce onemocnění manifestuje jinými atypickými příznaky, což může při stanovení diagnózy činit potíže.

· Celkové nebo místní zvětšení lymfatických uzlin (především krční a týlní uzliny) - jsou tuhé, pohyblivé a málo bolestivé

· Horečka (38-39 stupňů Celsia)

· Bolest hlavy

· Bolest končetin

· Bolest v krku

· Nechutenství

· Slabost, únava

· Zvětšení sleziny

· Zvětšení jater

· Tvorba zarudlých pupínků

· Otoky kolem očí · Někdy zcela bez příznaků
Diagnóza:

· krevní obraz - charakteristické zvýšení jednojaderných bílých krvinek (monocytů)

· serologie: průkaz protilátek proti EB viru

· nutno zjistit, zda jsou zvětšená játra a slezina

Infekční mononukleosa je téměř u všech pacientů dobře léčebně zvládnutelná. U většiny pacientů trvá onemocnění jeden týden, únava přetrvává déle. Doporučuje se klid na lůžku, dle individuálního stavu pacienta lze vykonávat nenáročné činnosti. Pro snížení horeček je vhodnější podání paralenu než acylpyrinu, která může přispívat k vzácným, ale závažným komplikacím infekční mononukleosy. U pacientů s postižením jater se doporučuje dodržovat jaterní dietu (po dobu zvýšení hodnot jaterních testů).

Pokud máme podezření na onemocnění infekční mononukleosou nebo byla již tato diagnosa stanovena, je i vzhledem k riziku prasknutí sleziny při zvýšené zátěži při sportu nutné přerušit sportovní aktivitu. Ruptura sleziny se vyskytuje většinou mezi 2. a 21. dnem po začátku onemocnění infekční mononukleosou, po 4. týdnu nemoci je velmi vzácná. Návrat ke sportovním aktivitám nemá být zahájen dříve než za 3 týdny po začátku onemocnění při nekomplikovaném průběhu choroby. U náročných sportů, zejména sportů s vysokým rizikem osobního kontaktu (včetně fotbalu, gymnastiky, ragby, hokeje, zápasení, potápění, basketbalu atd.), je návrat ke sportovním aktivitám doporučován nejdříve za 4 týdny od začátku onemocnění. Rozhodování o možnosti zahájení sportovní činnosti vychází samozřejmě z přítomnosti či nepřítomnosti objektivních známek onemocnění (včetně laboratorních testů), ale i ze subjektivních pocitů pacienta. U sportovců je vždy vhodné během prvních dnů začínat se zátěží na úrovni 50 % výkonu a zátěž pak zvyšovat dle míry tolerance. U vysoce trénovaných sportovců není vhodné dosáhnout úrovně tréninku, který byl před onemocněním dříve než za 3 a více měsíců. Vždy je důležité při nemoci zachovat klid na lůžku, dietu, dostatek tekutin a eventuálně se fyzicky šetřit, je-li pro to důvod. Komplikace, které se mohou vyskytnout - jako ostatně u všech onemocnění - a myslím, že v tomto článku není třeba se o nich zmiňovat.


Comments