Onemocnění    PNEUMOKOKY

/dnes již možnost účinného očkování/

 

Preventabilní onemocnění  - pneumokokové  infekce

Pneumokokové infekce jsou veřejně zdravotnickým problémem na celém světě. Závažná onemocnění, způsobená touto bakterií, zahrnují pneumonii, meningitidu a horečnatou bakterémii; častější, ale méně závažná onemocnění jsou zánět středního ucha, sinusitidy a bronchitidy. Je odhadováno, že každoročně zemře téměř jeden milion dětí následkem invazivní pneumokokové infekce.

Onemocnění

Streptococcus pneumoniae, obvykleji nazývaný pneumokok, je gram-pozitivní bakterie, přenášená při přímém styku prostřednictvím respiračních sekretů od onemocněním postižených osob a rovněž i od zdravých nosičů. Bylo identifikováno téměř 90 odlišných sérotypů pneumokoka. Jejich rozlišení se provádí na základě rozdílů ve složení povrchového bakteriálního pouzdra. Sérotypy odpovědné za nejzávažnější infekce jsou typy 14, 3, 9, 19, 1, 6, 23 a 7 u dospělých osob a 1, 5, 6, 14, 19, 7, 9, 12 a 23 u kojenců a dětí.

Isolace pneumokoka z nosu a hltanu zdravých nosičů je dosti běžná, zjišťovaná je u přibližně 5 % populace. Úroveň asymptomatického nosičství je značně rozdílná, v závislosti na věku a prostředí. Na příklad 27 –58 % studentů a žáků internátních škol a 30 – 70 % malých dětí jsou nosiči. Nosičství bakterií je přechodné, obvykle trvá déle u dětí. Vztah mezi rozvojem imunity a nosičstvím není dosud vysvětlen.

Velmi malý počet sérotypů je odpovědný za většinu infekcí, pozorovaných u lidí. Přibližně 11 nejběžnějších sérotypů způsobuje 75 % invazivních infekcí u dětí a 10 nejběžnějších typů je odpovědno za 62 % všech infekcí na celém světě.

Rezistence pneumokoků k antibiotikům ( penicilin, cefalosporiny, trimethroprim/ sulfamethoxazol, makrolidy) má na celém světě stoupající tendenci.

Pneumokokové infekce jsou rozdělovány na invazivní a neinvazivní. Z neinvazivních jsou nejběžnější zánět středního ucha, sinusitida, bronchitida, pneumonie.
Tři hlavní typy invazivních infekcí, a to bakteriální pneumonie, meningitida a bakteriémie , jsou nejvíce závažné, zvláště u osob s poruchami imunity, dysfunkcí sleziny a chronickým orgánovým selháním. Významně postihují děti ve věku pod 2 roky a osoby v pokročilém věku nad 65 let.

Pneumokoková pneumonie je nejčastější formou bakteriální pneumonie, je odpovědná za většinu epidemicky se vyskytujících pneumonií, vyskytuje se však i sporadicky a to nejčastěji v zimě. Pneumonie je často předcházena infekcí horních dýchacích cest. Je charakterizována vysokou horečkou, zimnicí a kašlem, doprovázeným bolestmi hrudníku a dýchacími potížemi. Její smrtnost je vysoká, okolo 10 %, zvláště u kojenců ve věku pod 1 rok, osob v pokročilém věku a jedinců s rizikovými faktory. Neúspěšně léčená pneumonie, nebo pneumonie rezistentní k antibiotikům, může být komplikována mimoplicním šířením infekce.

Pneumokoková meningitida, stejně jako všechny formy bakteriální meningitidy, představuje zdravotní ohrožení, protože se může dramaticky zhoršit v průběhu několika hodin. Respiratorní symptomy, nebo samotné bolesti v krku, často předcházejí horečku, bolesti hlavy, zvracení a případně ztuhlost šije. U starších dětí a dospělých osob mohou příznaky zahrnovat poruchy vědomí, podrážděnost, zmatenost nebo ospalost a dále mohou zahrnovat i křeče, následované komatem. U kojenců je klinický obraz méně výrazný. Smrtnost pneumokokové meningitidy je 30%, u osob v pokročilém věku může být až 80 %.

Systémová infekce nebo pneumokoková bakteriémie je ve skutečnosti komplikací neinvazivních onemocnění, pneumonie, nebo meningitidy. Zahrnuje všeobecné šíření bakterií v těle krevním řečištěm a často vede k septikémii. Systémová infekce je více závažná, když se vyskytne u osob s porušenou imunitou, bez ochrany proti šíření bakterií. Smrtnost je obvykle 20 %, může však být vyšší u jedinců s rizikovými faktory.

Epidemiologie

Pneumokokové infekce postihují osoby ze všech věkových skupin, s vyšší nemocností a smrtností u dětí ve věku pod 2 roky a u jedinců v pokročilém věku. V rozvojových zemích způsobují pneumokokové infekce závažný problém. Tak na příklad je odhadováno, že celosvětově 2 miliony dětí ve věku pod 5 let umře na akutní respirační onemocnění, z nichž většina byla způsobená pneumokokem, nepočítaje v tom případy neinvazivní pneumonie a akutního zánětu středního ucha, které ačkoliv jsou méně závažné, přesto postihují miliony dětí každoročně.
V Evropě a ve Spojených Státech, se roční incidence invazivní pneumokokové infekce pohybuje řádově mezi 10 až 100 na 100.000, se smrtností 10 – 50 %; nejvyšší hodnoty jsou pozorovány u osob ve věku od 65 let.

Historický přehled vakcinace a vakcinační strategie

Protilátky proti antigenům, obsaženým v bakteriálním pouzdru, zaručují ochranu specifickou pro každý sérotyp, přítomný v jednotlivých vakcínách.

Nejčastěji používaná vakcína   /PNEUMO 23/   obsahuje 23 různých sérotypů (1, 2, 3, 4, 5, 6B, 7F, 8, 9N, 9V, 10A, 11A, 12F, 14, 15B, 17F, 18C, 19A, 19F, 20. 22F, 23F a33F) a tím pokrývá 90 % sérotypů,, způsobujících invazivní infekce. Tato vakcína je indikována od věku 2 let a je především doporučena pro osoby ve vysokém riziku invazivní pneumokokové infekce, zvláště jedincům ve věku od 65 let a pro osoby žijící v ústavech. U dospělých osob prokázala tato vakcína všeobecnou ochrannou účinnost mezi 20 – 81 %, přičemž nejnižší stupeň ochrany byl pozorován u osob s porušenou imunitou. K základnímu očkování je potřebná jediná dávka.

Pro kojence ve věku pod 2 roky je dostupná pouze konjugovaná vakcína,  /PREVENAR/   obsahující 7 sérotypů (4, 6B, 9V, 14, 18C, 19F a 23F). Tyto sérotypy pokrývají 80 % invazivních infekcí u mladých dětí ve Spojených Státech. Klinický účinek byl prokázán u více než 95 % dětí, které obdržely požadované tři dávky základního očkování.

Závěry

Důsledky pneumokokových infekcí jsou závažné, jak v rozvinutých, tak i v rozvojových zemích. Pneumokoková vakcinace zůstává nejúčinnějším veřejně zdravotnickým opatřením k omezení incidence a dopadu pneumokokových infekcí.

Bibliography

(1) Anonymous. Pneumococcal vaccines - WHO position paper. Wkly Epidemiol Rec 2003; 78(14):110-119.
(2) Hausdorff WP, Bryant J, Paradiso PR, Siber GR. Which Pneumococcal Serogroups Cause the Most Invasive Disease: Implications for Conjugate Vaccine Formulation and Use, Part I. Clin Infect Dis 2000; 30(1):100-121.
(3) Regev-Yochay G, Raz M, Dagan R, Porat N, Shainberg B, Pinco E et al. Nasopharyngeal carriage of Streptococcus pneumoniae by adults and children in community and family settings. Clin Infect Dis 2004; 38(5):632-639.
(4) Obaro S, Adegbola R. The pneumococcus: carriage, disease and conjugate vaccines. J Med Microbiol 2002; 51(2):98-104.
(5) Feikin DR, Schuchat A, Kolczak M, Barrett NL, Harrison LH, Lefkowitz L et al. Mortality from invasive pneumococcal pneumonia in the era of antibiotic resistance, 1995-1997. Am J Public Health 2000; 90(2):223-229.
(6) Pneumococcal disease. In: Atkinson W, Humiston S, Wolfe C, Nelson R, editors. Epidemiology and Prevention of Vaccine-Preventable Diseases. National Immunization Program, Center for Disease Control and Prevention, 2002: 205-217.
(7) Cartwright K. Pneumococcal disease in western Europe: burden of disease, antibiotic resistance and management. Eur J Pediatr 2002; 161(4):188-195.
(8) Fedson DS, Musher DM, Eskola J. Pneumococcal vaccine. In: Plotkin SA, Orenstein WA, editors. Vaccines. Philadelphia: W.B.Saunders Company, 1999: 553-607.
(9) Eskola J, Black SB, Shinefield H. Pneumococcal Conjugate Vaccine. In: Plotkin SA, Orenstein WA, editors. In: VACCINES 4th ed. Philadelphia: Saunders, 2003: 589-624.